Neobyčejná dobrodružství aneb cesta tam a zase zpátky...
Když nám pan Zannos navrhl výlet do Athén na experimentální divadlo, věděli jsme, že to bude stát za to. Ovšem když dodal, že můžeme jet jeho autem a že vezme nějaká CD s klasikou, tušili jsme opravdu neobvyklý zážitek... A taky že jo... Bylo to neuvěřitelných pět dní, během kterých jsme poznali velký kus Řecka nejen ze zeměpisného hlediska...
Mystický Epeiros
Neuvěřitelná krajina Epeireje na nás dýchla ještě tajemněji, když nám pan Zannos barvitě vylíčil všechny báje, příběhy a pověsti, které se k tomuto kraji váží... Pohoří Pindos tady vytváří monumentální prostor. Světlo tu má zvláštně zastřenou barvu, vzduch chutná podivně, tetelí se mezi horskými masivy... Je to zvláštní místo. Místo, kde se stýká život se smrtí. Právě tady je vstup do podsvětí, právě tady pramení řeka Acheron, kde bájný převozník Cháron odvážel duše zemřelých do říše boha Háda. Dodnes se tu prý dá komunikovat s oním světem. Z dávných dob se dochovala věštírna v Efyře, kde se po staletí oslovovaly duše mrtvých... Nedaleko je Dodonská věštírna, nejstarší věštírna ve Staré Heladě. Tohle povídání ve spojení s Bachovým violloncellem vytvářelo opravdu mystickou atmosféru. Naštěstí jsme zastavili na pláži, kde z nás to chmurné těžko hned spadlo. Ale i tady bylo světlo tak nějak jemnější a něžnější než jinde...
Athény
Athény jsou nádherný, vážně krásný město!!! Bydleli jsme u pana Zannose, ve čtvrti Kolonaki, klidné a také nejdražší části Athén, přímo v centru města. Stihli jsme projít spoustu památek i muzeí. Pan Zannos nám dal každé ráno při kafíčku nějaký typ a my pak s Jirkou jako praví tuuristi ťapkali s foťákem mezi monumentálnímy sloupy na Akropoli, obdivovali jsme práci antických sochařů a jiných umělců v archeologickém muzeu, procházeli jsme se uličkami starobylé Pláky i undergroundové Psirí... Nejvíc nás zaujalo malinké museum kykladského umění. Kdybychom nevěděli, že je to civilizace starší než samotné Řecko, řekli bychom, že jsme v galerii moderního umění.
Kromě památek nás ale nadchla a naplnila atmosféra města. Bylo to vážně vzrušující. Mraky proudících lidí - turistů i Athéňanů :) A večerní Pláka, ševelící a hučíci taverny... Ale tu atmosféru nám tam vytvořili i pan Zannos a Michael. Zavedli nás na zajímavá místa, které bychom jako turisti asi těžko našli... Prožili jsme si pravou řeckou noc v malinkaté hospůdce, kde živá hudba a rozvášnění tanečníci vířili naplnění radostí a energií. Taky jsme si skočili v kole :) To byl krásnej večírek :) Pan Zannos nám také představil několik moc zajímavých lidí, takže jsme zas chytřejší o filosofická, sociologická, psychologická, mytologická, hudební a jiná témata :) Například, víte, že když mluvíte o „ničem“, tak nikdy nemyslíte „nic“ jako takové, ale vždycky je to „nothing in the middle of something“ :)
A hlavní program našeho výletu – experimentální divadelní představení „Alfa omega“, opravdu parádní zážitek. Představte si obří plátno sestavené ze čtverců, na kterém ožívá převrácená stránka knížky, když tu náhle se uprostřed plátna rozhrne pár těch čtverců a za nimi je místnost s herci. A to, co herci dělají, je snímáno na kamery zabudované v oné místnosti a v reálném čase vysílané na plátno. Takže vidíte živou malinkatou postavičku uprostřed plátna, ale detail jejího obličeje zaplňuje celé plátno kolem ní... To všechno propojené moc zajímavými animacemi, grafikou, efekty a neskutečnými zvuky a hudbou. Prostě nádhera. Vzhledem k tomu, že s jedním s tvůrců (který celé představení programoval) budeme spolupracovat, měli jsme možnost podívat se do zákulisí a všechno to pořádně prozkoumat :)
Tohle je Bach
Cesta zpátky byla prostě neuvěřitelná. Řítili jsme se serpentýnami mezi obrovskými hradbami hor, rozlehlými nížinami a nádhernými horskými městečky. Slunce vytvářelo zpoza mraků záclonu paprsků a mraky měnily barvu každou chvíli od andělsky bílé až po děsivou čerň. A do toho všeho zněl Bach! Kvílící zběsilé violoncello střídaly uklidňující, hřejivé vokály a husí kůži nahánějící pasáže ze sonát. Nezapomenutelná atmosféra. Pan Zannos za volantem rozhazoval rukama, vyprávěl nám nejrůznější báje a příběhy které se vázaly k místům, kterými jsme zrovna projížděli. A vzhledem k tomu, že jsme projeli celé Řecko známe nejspíš většinou místní mytologie :) Nejkrásnější okamžiky přicházely ve chvíli, kdy se změnil terén naší trasy a náš milý pán šibalsky zatřepal kudrlinkama, usmál se tím úsměvem andílka a řekl „Vidíte to světlo, cítíte tu atmosféru... to je Janáček! Až projedeme hory, bude atmosféra pro Bacha, teď je to Janáček!“.
A tak jsme strávili dva krásné dny v autě, unášeni panem Zannosem a jeho hudbou, unášeni atmosférou a nádherou Řecké krajiny. Je to opravdu nádherná země a já jsem nesmírně šťastná, že tu můžu strávit pár měsíců svého života.
PS: Ke stylu řízení pana Zannose v neskutečně krkolomných serpentýnách mohu říct snad jen „Pane doktore, vy jste se zase kochal...“ :)
Terezka
A v neposlední řadě samozřejmě odkaz na fotky!!!
KLIKNI ZDE
|
