Jdeme do finishe, už se nám to krátí!

Tak lidičky, to byl opravdu mazec. Sobotní večer do smrti nezapomenu. Pouštěli jsme na závěr festivalu studentských prací "velkou premieru" Labyrintu, na kterém jsme pracovali dobré 3 měsíce. Samozřejmě že jsme projekt dokončovali během toho, co pan ředitel dílo již ohlašoval. To v Řecku snad ani jinak nejde, takže si všichni ještě dobrých 20 minut počkali než se připravila projekce a hlavně zvuk, který nešel jen proto, že nezapojili kabel na doraz. Nervy na dranc, to si dokážete představit.
Během promítání jsme ovšem nezadržovali dech jen my, ale i všichni ostatní. Kamarádi zvukaři odvedli během pouhých tří dnů a nocí pozoruhodnou práci, i když jsme si to představovali trochu jinak, plnější a s přirozenějším podkresem jako je například šeptání našich barevných postav, které diváka uličkami víceméně provázejí a celou věc znamenitě zpestřují. Bez nich si to ani nedokážu představit. A vy si to asi nedokážete představit vůbec, co? Ale nebudu to zatím dávat na youtube, chtěli bychom aby jste z toho měli plný prožitek při projekci na velkém plátně a hlavně s kvalitním ozvučením. Polovina zvukové stopy totiž na standartních, například počítačových reproduktorech není vůbec slyšet.

... následovaly titulky, ticho, EUFORIE! Připadali jsme si jak při premiéře velkofilmu. Nechci tu naše malé bludišťátko rozhodně pozdvihovat do výšin nebezkých, to si snad ani nezaslouží, i když nás stálo spoustu úsilí, ale přijetí ze strany spolužáků a profesorů bylo ohromující a naprosto nečekané. Možná to je pouhý jižanský temperament, ale zavalili nás dlouhým potleskem, gratulacema, objetím a v případě opačného pohlaví i polibkama. (proboha dokonce jsme se na povel našeho pána Zannose museli před tou masou uklonit)

Následovaly dlouhé rozpravy o technické realizaci, víno teklo proudem a poznali jsme spoustu dalších velmi zajímavých lidí, kteří by s náma dokonce chěli spolupracovat na jednom projektu v Aténách, naplánovaném na říjen, ale to už je zase na další povídání.

Mojí milí, vím, že je český národ na jakékoli vychloubání nadměrně alergický a snažil jsem se při svém výkladu zůstat při zemi, ale takhle jsme to opravdu zažili a pocítili. Pravda je též, že to naše bláznivé patnáctiminutové video zřejmě není nijak obzvláště vzrušující pro diváka externího, neznalého města Korfu či nestudujícího na zdejší Univerzitě, a tak prosím neočekávejte příliš. Zdejší akademická obec z toho byla odvázaná též z toho důvodu, že tu nikdy nic více ambiciózního či časově náročného nevzniklo.

Ale kdo ví, doufáme že se to bude líbit i vám a vydáte se s námi na virtuální procházku tímto okouzlujícím městem, nechajíc se provázet černou postavou a mysticky zabarvenými maskami našich řeckých kamarádů.

My už rozhodně nejsme schopni objektivího posudku.

Jirka

11. přikázání: Nikdy neslibuj

Tak to je trapas, takových keců a nic jsem nesplnil. Ale musíte chápat že jsme tu neuvěřitelně vytíženi. Ambice jsou velké a času málo. Navíc tu všechno trvá tak strašně dlouho což jakoukoli efektivní práci brzdí ještě víc. Dnes budu celou noc stříhat "videoart" pro instalaci, kterou jsme stavěli 3 dny od rána do včera a je až neuvěřitelné, že jsme to přes všechny problémy zvládli. Všem se to moc líbí už teď v surovém stavu bez videa.

Aby jste věděli oč vůbec jde:

Box o velikosti cca. 3x2x2 metry s podlahou i stropem z obřích zrcadel vytvoří nekonečný prostor kopírující videoprojekci promítnutou mezi nimi. Jedna věta, šílené práce způsobené pouhým vytvořením celého prostředí. Vše samozřejmě řádně zdokumentujem a posléze zakomponujem do dokumentu, který hodláme vyrobit před koncem našeho pobytu.

Jirka

Ještě pár dní

Ahojte děti,

pořád na ten blog nějak nemám čas, furt řeším něco jiného a zítra ráno musím konečně zase vyrazit, tentokrát na sever ostrova. Až se (snad v pátek) vrátím tak všechno doženu a posloužím fotkama nejen z mého pěšího cestování, ale i zážitkama Terezky a Pepy... Slibuju!

Mějte se krásně

Jirka

Veselé Velikonoce :D

Tak jste se konečně zase jednou dočkali, ale bohužel můžu posloužit "jenom" fotkama. Na psaní románů není čas, poslední dva týdny jsme natáčeli v jednom kuse a nyní se chystáme procestovat ostrov. Každý zvlášť, Terka s Pepou na motorce a já pěšky. Moc se těšímě a za dva týdny poreferujem nejen o tom, ale i o zdejších pravoslavných velikonocích.

Jirka

Veget na spianádě

ΑΘΙΝΑ :)

Karneval

Králík

Pokochejte se cvičením, které jsme vytvořili pro předmět "Montage of the moving image". Je toho víc, ale tohle musí zatím stačit :)

A NEZAPOMEŇTE SI ZAPNOUT BEDNIČKY, JE TAM ZVUK!

Athény!!!

Neobyčejná dobrodružství aneb cesta tam a zase zpátky...

Když nám pan Zannos navrhl výlet do Athén na experimentální divadlo, věděli jsme, že to bude stát za to. Ovšem když dodal, že můžeme jet jeho autem a že vezme nějaká CD s klasikou, tušili jsme opravdu neobvyklý zážitek... A taky že jo... Bylo to neuvěřitelných pět dní, během kterých jsme poznali velký kus Řecka nejen ze zeměpisného hlediska...

Mystický Epeiros

Neuvěřitelná krajina Epeireje na nás dýchla ještě tajemněji, když nám pan Zannos barvitě vylíčil všechny báje, příběhy a pověsti, které se k tomuto kraji váží... Pohoří Pindos tady vytváří monumentální prostor. Světlo tu má zvláštně zastřenou barvu, vzduch chutná podivně, tetelí se mezi horskými masivy... Je to zvláštní místo. Místo, kde se stýká život se smrtí. Právě tady je vstup do podsvětí, právě tady pramení řeka Acheron, kde bájný převozník Cháron odvážel duše zemřelých do říše boha Háda. Dodnes se tu prý dá komunikovat s oním světem. Z dávných dob se dochovala věštírna v Efyře, kde se po staletí oslovovaly duše mrtvých... Nedaleko je Dodonská věštírna, nejstarší věštírna ve Staré Heladě. Tohle povídání ve spojení s Bachovým violloncellem vytvářelo opravdu mystickou atmosféru. Naštěstí jsme zastavili na pláži, kde z nás to chmurné těžko hned spadlo. Ale i tady bylo světlo tak nějak jemnější a něžnější než jinde...

Athény

Athény jsou nádherný, vážně krásný město!!! Bydleli jsme u pana Zannose, ve čtvrti Kolonaki, klidné a také nejdražší části Athén, přímo v centru města. Stihli jsme projít spoustu památek i muzeí. Pan Zannos nám dal každé ráno při kafíčku nějaký typ a my pak s Jirkou jako praví tuuristi ťapkali s foťákem mezi monumentálnímy sloupy na Akropoli, obdivovali jsme práci antických sochařů a jiných umělců v archeologickém muzeu, procházeli jsme se uličkami starobylé Pláky i undergroundové Psirí... Nejvíc nás zaujalo malinké museum kykladského umění. Kdybychom nevěděli, že je to civilizace starší než samotné Řecko, řekli bychom, že jsme v galerii moderního umění.

Kromě památek nás ale nadchla a naplnila atmosféra města. Bylo to vážně vzrušující. Mraky proudících lidí - turistů i Athéňanů :) A večerní Pláka, ševelící a hučíci taverny... Ale tu atmosféru nám tam vytvořili i pan Zannos a Michael. Zavedli nás na zajímavá místa, které bychom jako turisti asi těžko našli... Prožili jsme si pravou řeckou noc v malinkaté hospůdce, kde živá hudba a rozvášnění tanečníci vířili naplnění radostí a energií. Taky jsme si skočili v kole :) To byl krásnej večírek :) Pan Zannos nám také představil několik moc zajímavých lidí, takže jsme zas chytřejší o filosofická, sociologická, psychologická, mytologická, hudební a jiná témata :) Například, víte, že když mluvíte o „ničem“, tak nikdy nemyslíte „nic“ jako takové, ale vždycky je to „nothing in the middle of something“ :)

A hlavní program našeho výletu – experimentální divadelní představení „Alfa omega“, opravdu parádní zážitek. Představte si obří plátno sestavené ze čtverců, na kterém ožívá převrácená stránka knížky, když tu náhle se uprostřed plátna rozhrne pár těch čtverců a za nimi je místnost s herci. A to, co herci dělají, je snímáno na kamery zabudované v oné místnosti a v reálném čase vysílané na plátno. Takže vidíte živou malinkatou postavičku uprostřed plátna, ale detail jejího obličeje zaplňuje celé plátno kolem ní... To všechno propojené moc zajímavými animacemi, grafikou, efekty a neskutečnými zvuky a hudbou. Prostě nádhera. Vzhledem k tomu, že s jedním s tvůrců (který celé představení programoval) budeme spolupracovat, měli jsme možnost podívat se do zákulisí a všechno to pořádně prozkoumat :)

Tohle je Bach

Cesta zpátky byla prostě neuvěřitelná. Řítili jsme se serpentýnami mezi obrovskými hradbami hor, rozlehlými nížinami a nádhernými horskými městečky. Slunce vytvářelo zpoza mraků záclonu paprsků a mraky měnily barvu každou chvíli od andělsky bílé až po děsivou čerň. A do toho všeho zněl Bach! Kvílící zběsilé violoncello střídaly uklidňující, hřejivé vokály a husí kůži nahánějící pasáže ze sonát. Nezapomenutelná atmosféra. Pan Zannos za volantem rozhazoval rukama, vyprávěl nám nejrůznější báje a příběhy které se vázaly k místům, kterými jsme zrovna projížděli. A vzhledem k tomu, že jsme projeli celé Řecko známe nejspíš většinou místní mytologie :) Nejkrásnější okamžiky přicházely ve chvíli, kdy se změnil terén naší trasy a náš milý pán šibalsky zatřepal kudrlinkama, usmál se tím úsměvem andílka a řekl „Vidíte to světlo, cítíte tu atmosféru... to je Janáček! Až projedeme hory, bude atmosféra pro Bacha, teď je to Janáček!“.

A tak jsme strávili dva krásné dny v autě, unášeni panem Zannosem a jeho hudbou, unášeni atmosférou a nádherou Řecké krajiny. Je to opravdu nádherná země a já jsem nesmírně šťastná, že tu můžu strávit pár měsíců svého života.

PS: Ke stylu řízení pana Zannose v neskutečně krkolomných serpentýnách mohu říct snad jen „Pane doktore, vy jste se zase kochal...“ :)

Terezka

A v neposlední řadě samozřejmě odkaz na fotky!!!

KLIKNI ZDE

První dny

Tak nyní si to můžete pustit přímo tady :)





Jirka