Zlobivý internet

Tak sedím na fakultě v "počítačové laboratoři", jak tomu tady nadávají (a to si pište že to sedí, je to tu víc než experimentální) a s vypětím všech sil se mi podařilo nacpat na internet první video. Musíte se na něj ovšem podívat od začátku do konce, nelze v něm posouvat a kvalita je celkem příšerná. Ale lepší než nic.

Promiňte jestli mám trochu horší náladu, ale nechápu jak tady s takovým internetovým spojením můžou existovat. Naštěstí nám náš hlavní profesor půjčil speciální internetovou kartu, se kterou máme spojení téměř všude. Tím téměř chci říct, že není v hotelu :D

No co se dá dělat, nějak to přežijem a vy si holt na videa a fotky někdy budete muset počkat.

Jirka

malé resumé :)

Po téměř dvou týdnech v Kerkyře můžu s jistotou říct, že můj okamžitý souhlas při nabídce mého kamaráda, který sem měl jet původně, byl správným rozhodnutím. Dnes jsme měli druhou hodinu řečtiny a již umíme celou řeckou abecedu se všemi kombinacemi samohlásek (a že je jich hodně) a včera mi čtyřhodinová výuka pokročilé španělštiny dala víc než 3 týdny biflování doma. Je to jednak tím, že nás je ve třídě strašně málo, ale také, že nás vyučují rodilý mluvčí. Ale aby to nevypadalo že tu jsme na jazykovém studiu tak vás ujišťuji, že i umělecká fakulta nás mile překvapila nejen celkem použitelným technickým vybavením, ale hlavně velmi příjemným, až srdečným přístupem pedagogů.
A o ostrově ani nemluvě! Pouze v prvních dnech jsme tu chodili po ulicích s divným pocitem typu „a to má být ono?“. I když jsme se dopředu snažili potlačit veškeré návaly vysokého očekávání, tak množství povalujících se odpadků a nepříznivé počasí v nás záchvaty nadšení nevyvolávaly.
Ovšem nyní se vše obrací k lepšímu, městští zahradníci se dali do práce a sluníčko hřeje tak, že máme obavy jak to budeme zvládat v létě, až bude ještě o 15 stupňů víc.

Jirka

Videa

Ahojte, velmi se omlouváme že ještě nejsou videa, je to trošičku náročnejší a nějak nám do toho vždycky něco vlezlo. Ale budou, nebojte :)

Mandarine Nektarine

Kaliméra kamarádi drazí :)



Tak už jsme trochu prozkoumali zákoutíčka našeho malého spletitého městečka. Kerkyra je město pro dobrodruhy. Chodí se tu po silnicích, jelikož na chodnících stojí auta. Auta s ulámanýma zrcátkama, celý pošramocený a zprohýbaný. Chodci mají někdy přednost a někdy ne, na barvy na semaforech tu nikdo nekouká, takže každá cesta městem je opravdový adrenalin… Prohání se tu spousta lidí na motorkách, nebo na něčem, co motorku připomíná. Všude jsou citronovníky a mandarinkovníky a zatoulaný pejsci a kočičky a taky spousta odpadků a nejrůznějších nepotřebných věcí.



Stará část Kerkyry je jiná… ta je vážně „pitoresque“ … Je to obří bludiště uzoučkých uliček. Nemáte tušení, kam vás ty klikatice vlastně vedou. Když zvednete hlavu, jsou v metrové vzdálenosti mezi okny šňůry plné prádla, především toho spodního. Zatím jsou ty uličky úplně opuštěný, ale věřím, že v létě to tu musí praskat ve švech…



Věřte nebo ne, ale naše škola sídlí ve stejném dvoře jako psychiatrická léčebna, takže se tam krom studentů prochází i služebnictvo v bílých pláštích a podivní pánové a dámy. Takže myslím, že brzy zapadneme do kolektivu.



Školu zatím poznáváme, takže o ní napíšeme později… Ale vypadá to slibně…



Poznali jsme už Nektarínu a Nektarína a Pierra z Německa a další jejichž jména jsou zkrátka nezapamatovatelná J Náš průvodce Michael je fajn, jen tak nějak trošku neví co s náma. Stejně jako všichni ostatní ve škole… Našeho milého pana Zannose, který s náma všechno zpunktoval nám v Athénách zablokovala sněhová nadílka, takže do té doby jsou z nás jakožto prvních Erasmáků na fakultě trochu zmatení. Ale to se zlomí J Máme tu už kamarádku z Turecka – Bilgen. Moc správná holčina. Zažili jsme už taky multikulturní „coffee“ … u stolu nás bylo 5 a mluvilo se řecky, německy, česky i anglicky…



A ještě se musím zmínit o svojí cestě sem. Jak jistě víte, letěla jsem poprvé a musím vám říct, to teda bylo něco … Nádherný zážitek! Krásný, úžasný, skvělý!!! Když letadlo vzlétlo, zmizelo v mracích a najednou se vynořilo do čistě krásné noci… hvězdy, měsíc a moře mraků pode mnou… nádhera!!! A pak se mraky protrhaly a začala se objevovat světla. Pavučiny světel, jako třpytící se diamanty a zlaté perličky… Zářilo to do noci a měsíc k tomu osvětloval klidnou hladinu moře a obrysy ostrovů. Tak jsem poprvé viděla Řecko… Rozhodně vzrušující a nádherný pocit…

Terezka

první nákup potravin v předraženém supermarketu. 140g salámu za 150 korun! No ale jak byl dobrej :)
Na takové estetické skvosty tu narážíme na každém kroku!
Po dlouhém nákupním maratonu jsme konečně našli botičky pro Terezku. Byli ji totiž ziminka na nožičky :)
Co dodat, náš první pokoj... hádejte která postel je čí...
okolí diskontu Lidl. Chuťovka

Los vyšťavenos

  

Tak jsme tu druhý den, ale byl tak fyzicky náročný že už to nějak nedáváme. Zítra budou fotky a videa a snad i nějaké to povídání :) ale tak, aby jste neřekli :) parakaló: so long! :)

Vítáme Vás na našem Korfu-blogu!

Ahojte děcka,

tak tady budete v průběhu nadcházejícího semestru moci sledovat naše studijní a nestudijní trampoty na ostrově!

Těště se

Terezka a Jirka