Tak už jsme trochu prozkoumali zákoutíčka našeho malého spletitého městečka. Kerkyra je město pro dobrodruhy. Chodí se tu po silnicích, jelikož na chodnících stojí auta. Auta s ulámanýma zrcátkama, celý pošramocený a zprohýbaný. Chodci mají někdy přednost a někdy ne, na barvy na semaforech tu nikdo nekouká, takže každá cesta městem je opravdový adrenalin… Prohání se tu spousta lidí na motorkách, nebo na něčem, co motorku připomíná. Všude jsou citronovníky a mandarinkovníky a zatoulaný pejsci a kočičky a taky spousta odpadků a nejrůznějších nepotřebných věcí.
Stará část Kerkyry je jiná… ta je vážně „pitoresque“ … Je to obří bludiště uzoučkých uliček. Nemáte tušení, kam vás ty klikatice vlastně vedou. Když zvednete hlavu, jsou v metrové vzdálenosti mezi okny šňůry plné prádla, především toho spodního. Zatím jsou ty uličky úplně opuštěný, ale věřím, že v létě to tu musí praskat ve švech…
Věřte nebo ne, ale naše škola sídlí ve stejném dvoře jako psychiatrická léčebna, takže se tam krom studentů prochází i služebnictvo v bílých pláštích a podivní pánové a dámy. Takže myslím, že brzy zapadneme do kolektivu.
Školu zatím poznáváme, takže o ní napíšeme později… Ale vypadá to slibně…
Poznali jsme už Nektarínu a Nektarína a Pierra z Německa a další jejichž jména jsou zkrátka nezapamatovatelná J Náš průvodce Michael je fajn, jen tak nějak trošku neví co s náma. Stejně jako všichni ostatní ve škole… Našeho milého pana Zannose, který s náma všechno zpunktoval nám v Athénách zablokovala sněhová nadílka, takže do té doby jsou z nás jakožto prvních Erasmáků na fakultě trochu zmatení. Ale to se zlomí J Máme tu už kamarádku z Turecka – Bilgen. Moc správná holčina. Zažili jsme už taky multikulturní „coffee“ … u stolu nás bylo 5 a mluvilo se řecky, německy, česky i anglicky…
A ještě se musím zmínit o svojí cestě sem. Jak jistě víte, letěla jsem poprvé a musím vám říct, to teda bylo něco … Nádherný zážitek! Krásný, úžasný, skvělý!!! Když letadlo vzlétlo, zmizelo v mracích a najednou se vynořilo do čistě krásné noci… hvězdy, měsíc a moře mraků pode mnou… nádhera!!! A pak se mraky protrhaly a začala se objevovat světla. Pavučiny světel, jako třpytící se diamanty a zlaté perličky… Zářilo to do noci a měsíc k tomu osvětloval klidnou hladinu moře a obrysy ostrovů. Tak jsem poprvé viděla Řecko… Rozhodně vzrušující a nádherný pocit…
| první nákup potravin v předraženém supermarketu. 140g salámu za 150 korun! No ale jak byl dobrej :) |  |
| Na takové estetické skvosty tu narážíme na každém kroku! |  |
| Po dlouhém nákupním maratonu jsme konečně našli botičky pro Terezku. Byli ji totiž ziminka na nožičky :) |  |
| Co dodat, náš první pokoj... hádejte která postel je čí... |  |
| okolí diskontu Lidl. Chuťovka |  |
Žádné komentáře:
Okomentovat